Historie Madeiry
Kdy byla objevena Madeira?
Již od roku 1325 jsou ve starých námořních mapách záznamy o existenci Madeiry, stejně jako Kanárských ostrovů. Až do roku 1418 neexistovaly přesné údaje o souostroví. To se změnilo s příjezdem portugalských mořeplavců Joãa Gonçalves Zarca a Tristãa Vaz Teixeiry pod vedením prince Jindřicha Mořeplavce. Ti se k ostrovům dostali pravděpodobně náhodou, když je sem během jedné průzkumné plavby v Atlantiku zanesla silná bouře. Bezpečné místo na zakotvení našli na ostrově, který posléze pojmenovali Porto Santo. V dáli však viděli další hornatý neznámý ostrov, a tak se sem o rok později, na přání a náklady prince Jindřicha, vrátili. Tehdy objevili i překrásný zelený ostrov, který pokrývaly lesy – Madeiru. V portugalštině znamená madeira dřevo.
Kolonizace a rozkvět ostrova
V příštích letech probíhala čilá kolonizace ostrova. Noví osadníci využívali madeirskou úrodnou půdu a během prvních let přišli díky pěstování cukrové třtiny brzy k velkému bohatství. Otroci zakládali terasovitá pole, první stezky a zavlažovací kanály (levadas), které jsou dodnes vidět na prudkých úbočích hor. Ani v současnosti Madeiřané nenechávají ladem žádný kousek země. Pěstují hrozny, banány i exotické květiny.
Na Madeiru zavítal v roce 1478 také Kryštof Kolumbus, který chtěl na ostrově obchodovat s cukrovou třtinou. Jeho plány ale kvůli nedostaku financí neskončily úspěšně. Kolumbus se ale na Madeiru o šest let později vrátil a tentokrát získal mnohem víc než cukrovou třtinu. Potkal zde totiž i svou budoucí manželku Donu Filipu Moniz (Parestrelo), dceru prvního správce ostrova Porto Santo. Na ostrově se na nějakou dobu usadil a narodil se mu zde i syn.
Zpustošení ostrova piráty
V roce 1566 zažila Madeira nejhorší období své historie. Na březích ostrova se tehdy náhle vylodil pirát Bertrand de Montluc se svými 11 loděmi a během 16 dní ostrov doslova vyplenil. Odvezl veškeré zásoby cukrové třtiny a pobil 300 ostrovanů. Kvůli těmto událostem byly záhy vybudovány pevnosti a systémy včasného varování.
Vláda Španělů
V roce 1580 se na španělský trůn dostal král Filip II., který se prohlásil zároveň králem portugalským. Ostrov tak na příštích 60 let spadal pod správu Španělska. V té době se místo cukrové třtiny začala pěstovat vinná réva, které se daří na ostrově dodnes.
Příchod Britů
V 17. století se díky sňatku anglického krále Karla II. s portugalskou princeznou Kateřinou z Bragancy dostalo na ostrov mnoho Britů. Tehdy bylo madeirské víno jediným druhem vína, které mohlo být přímo vyváženo do britských držav na západní polokouli. Ostatní vína se do Ameriky dostávala přes britské přístavy. Okolo roku 1800 se z Madeiry exportovalo až 9 miliónů lahví vína za rok, což ostrovu samozřejmě vydělávalo nemalé peníze.
Válečné a morové rány v první polovině 19. století
Ani Madeira se nevyhnula přírodním katastrofám a válkám. Roku 1852 napadla většinu úrody vinné révy plíseň, o pár let později propukla na ostrově cholera, na kterou zemřelo 7 tisíc obyvatel. V 70. letech 18. století napadl zbytek vinohradů révokaz a škůdci se objevili také na bramborách a cukrové třtině.
V 19. století se Madeira stala oblíbeným letoviskem Seveřanů. Po zavedení pravidelné letecké dopravy pak byla zpřístupněna i pro zbytek světa.
V době 1. světové války neušetřili Němci ani vzdálenou Madeiru. Nejvíce utrpěl přístav ve Funchalu, kde se v roce 1914 potopily tři francouzské lodě.
Moderní madeirské dějiny
Po 1. světové válce začal na ostrově postupně růst význam cestovního ruchu. Madeiru si za své sídlo zvolil dokonce poslední rakousko-uherský císař Karel I.
V roce 1932 se k moci dostal diktátor Dr. António Salazar, po kterém nastoupil Dr. Marcelo Caetano. Roku 1974 po tzv. Karafiátové revoluci poprvé proběhly svobodné volby a Madeira získala autonomii. V roce 1986 se Portugalsko stalo členem Evropského hospodářského společenství, dnešní Evropské unie.
