Historie Benátek. Venetové, dóžata a války
Benátská republika
První dóže (legendární Paolo Lucio Anafesto) se poprvé zmiňuje už v roce 697. Dóže (italsky oblastně doge, spisovně duce a latinsky dux – vůdce) stál v čele Benátské republiky následujících 1 100 let.
Vrcholu své moci dosáhla „Nejjasnější republika benátská“ v 11. až 15. století, kdy se stala námořní velmocí světového významu. Od vlády Pietra II. Orseola (991-1008) se její součástí postupně stala Istrie, Dalmácie, Albánie, Kréta, Kypr a celá řada drobných území na Peloponésu, ve Středomoří a Černomoří.
Benátčané na vrcholu moci
Zásluhou toho Benátská republika fungovala jako symbolický, ale i skutečný obchodní most mezi Římskou a Byzantskou říší, mezi Evropou a Blízkým Východem a mohla si dokonce dovolit podílet se na financování křížových výprav do Svaté země ve 12. století.
Přelom 13. a 14. století se nesl ve znamení souboje s Janovem, dalším silným městským státem. Po velkém moru v roce 1348 se zdálo, že moc Benátek slábne, opak byl však pravdou. Nejen, že zůstaly hegemonem Středozemního moře, ale dále rozšiřovaly své území také na pevnině (Furlánsko) a roku 1451 dokonce došlo v církevní hierarchii k jejich povýšení na patriarchát.
Benátky součástí Itálie
Porážkou (1479) v benátsko-turecké válce se začaly objevovat první náznaky úpadku. Další ztráty po bitvě u Agnadella (14. 5. 1509) ukončily benátskou územní expanzi a 29 let poté se benátské loďstvo poprvé muselo sklonit před Turky. V následujícím období vojenská síla Benátek slábla, ekonomicky však zůstávaly i nadále velice prosperující.
Mírem v Campo Formio dne 17. října 1797 po obsazení Napoleonem přestala Benátská republika existovat a její území si rozebrala Francie s Habsburskou říší. V roce 1866 se celá oblast stala součástí sjednocené Itálie.