Trvale osídleny byly osady na severu Kataru už v období Mezopotámie. Ve vnitrozemí přebývali beduíni zvyklí na pouštní podmínky nebo kočovníci se svými stády. Ti sem přicházeli zejména v zimních měsících a zůstávali v blízkosti oáz. Na pobřeží žili rybáři a lovci perel.
Velké boje o malou zemi
Historicky se na území Kataru vytřídalo nemálo různých vládců. Katar byl kupeckou kolonií Alexandra Velikého a jeho generál využíval oblast pro obchod se Sokotrou a Afrikou pod vlajkou Seleukovské říše (312 až 63 př. n. l.), následuje období Parthské říše (63 př. n. l. až 224 n. l.) a poté Umájovský chalífát (661 až 750).
V té době začíná na poloostrov pronikat islám. Po pádu Umájovců přechází Katar pod Sasánovskou říši a v 7. století pod stát Hormuz. V 16. století ovládli katarské území Portugalci, v 17. století Osmanská říše.
Skutečnými vládci tu ale byli šejkové a princové z rodů arabských kmenů. Až do druhé poloviny 19. století spadalo území Kataru pod rodinu Al Chalífa z Bahrajnu. Rod Chalífa získával postupně moc nad územím centrálního Arabského poloostrova, Kuvajtu i Bahrajnu. V Bahrajnu vládne dynastie Chalífa do současnosti.
Doba pirátů z Perského zálivu
Významněji se Katar zapsal do dějin v 18. století, a to jako obchodní centrum v přístavu Zubarah, kde byly hlavním artiklem katarské perly. Přístav byl sídlem kmene Chalífa, zároveň ale také Rahmy bin Džábira a jeho lidí. V boji o moc měli navrch Chalífovci, a tak se Džábir brzy musel přesunout na sever.
Tam jako pirát přepadával chalifské lodě a snažil se uzavírat různá spojenectví se zemí Saúdů a Ománem s cílem získat vládu. Díky svým akcím na moři se brzy dostal do všeobecného povědomí. Svá snažení však nedotáhl do úspěšného konce a v roce 1826 po prohraném boji během bahrajnské výpravy vyhodil do povětří svou loď, posádku, sebe i svého osmiletého syna.
Velká Británie vstupuje na scénu
Po Džabirově smrti se Katar ocitl v chaosu. Chyběla zde jasná vláda i mezinárodní smlouvy, zejména pak s Velkou Británií, která tehdy získávala čím dál větší moc nad oblastí Perského zálivu. V Kataru měl stále vliv rod Chalífa, mimo něj ale také vůdci místních kmenů. Napjatou situaci zklidnily až dohody s Velkou Británií, která jako oficiálního správce země zvolila Muhammada bin Al Thani z rodu Thani, který zde vládne do současnosti.
Cesta k bohatství
Ve 20. letech 20. století došlo v Kataru ke zhroucení trhu s pravými perlami poté, co Japonsko přišlo s výrobou umělých perel. To záhy vedlo k tomu, že většina obyvatel Perského zálivu ztratila jediný zdroj obživy. V Kataru propukl hladomor a epidemie španělské chřipky.
Krize trvala do konce 30. let, kdy byla objevena bohatá ložiska ropy. V současnosti je Katar nejbohatší zemí světa, a to nejen kvůli ropě, ale hlavně díky bohatým zásobám zemního plynu.
