Historie Andalusie - Costa del Sol
Přibližně v době 1000 let před naším letopočtem přišli do Andalusie Féničané, aby založili kolonie v místech, kde dnes stojí Cádiz, Huelva a Málaga. V západní Andalusii vznikla tajemná a bohatá civilizace Tartessos. V epoše starověkého Říma se řadila Andalusie k nejbohatším a nejcivilizovanějším oblastem říše římské. Do Říma se dovážely andaluské olivy, ryby, měď a stříbro. Řím měl také dva císaře z Andalusie, Trajána a Hadriána.
Andalusie ve spárech Maurů
V roce 711 vpadli na Iberský poloostrov muslimové z Afriky a udělali si z Andalusie svoji základnu. Velitelem byl arabský generál Tarik ben Ziyad, který se vylodil v Gibraltaru s 10 000 muži, převážně Berbery (původními obyvateli severní Afriky). Nejdůležitějšími městy byly v té době postupně Córdoba, Sevilla a Granada. V muslimské Andalusii společně existovaly tři kultury – islámská, křesťanská a židovská.
V roce 1492 kapituloval Boabdil, poslední sultán, a Maurové z Pyrenejského ostrova definitivně odešli. Ve stejném roce přistál v Americe Kryštof Kolumbus a přinesl velké bohatství andaluským přístavům Seville a Cádizu, kterými procházela většina španělského obchodu s Amerikou.
Nová éra pro Andalusii
Konec 19. století byl v Andalusii ve znamení anarchistických nepokojů. Za občanské války se oblast rozdělila podle tříd a obě strany se chovaly velice bezohledně. V letech 1950 až 1970 odešlo z Andalusie 1,5 miliónu obyvatel za prací do průmyslových měst na severu země a do zahraničí.
Od 60. let se tu rozvíjí turistika a pro Andalusii nastal obrat k lepšímu.
