Chorvatsko v běhu dějin
Nejstaršími doloženými obyvateli chorvatského území byly kolem roku 400 před n. l. řecké kmeny, o několik století později vytlačené římskými legiemi do vnitrozemí. Slovanský kmen Chorvatů se tady objevuje začátkem 6. století a poté, co udrží své hranice v bojích s Byzancí a Franskou říší, je roku 852 v listině knížete Trpimíra poprvé použito názvu Chorvatsko.
Vrchol Chorvatského království
Moc středověkého chorvatského státu vrcholí ve druhé polovině 11. století za krále Krešimíra IV. Brzy se však musí potýkat s problémy v podobě nájezdu Tatarů a především tlaku Benátčanů. Ti postupně převzali moc nad východním Jadranem a do konce 15. století vytěsněním Chorvatů z námořního obchodu způsobili jejich stagnaci.
Další ránu zasadili Chorvatům Turci, kteří je porazili roku 1493 v bitvě na Krbavském poli poblíž městečka Udbina. Na místě zahynula většina chorvatské šlechty a Turkům se uvolnila cesta k dalšímu postupu Evropou. Tento stav potvrdila těžká porážka křesťanských vojsk u Moháče roku 1526. Začalo období, kdy Chorvaté bojovali o samu národní existenci, země byla drancována a pustošena.
Chorvatsko, přední stráž křesťanského světa
Svou dosavadní neporazitelnost Turci ztratili v bitvě u Sisaku roku 1593. Porážka Turků u Vídně o 90 let později vedla k postupnému setřesení tureckého jha z celého Chorvatska. V roce 1798 Napoleon Bonaparte zrušil Benátskou republiku, která blokovala přístup Dalmácie k moři, a na Vídeňském kongresu byla Dalmácie podřízena přímo rakouskému císaři.
Devatenácté století se neslo ve znamení boje Chorvatů proti maďarizaci. Jeho čelnými představiteli byli bán Jelačić, který zamezil pokusům uherských povstalců o podmanění země, a zvláště biskup Strossmayer. Ten založil Jihoslovanskou akademii věd a umění i další kulturní instituce, usiloval o sjednocení Chorvatska s Dalmácií a o zavedení chorvatštiny do škol a úřadů.
Ve víru světových válek
Po skončení první světové války se Chorvaté připojili ke sjednocenému Království Jugoslávie. Za druhé světové války byla Jugoslávie obsazena Němci a Italy, proti nimž bojovalo partyzánské hnutí v čele s Josipem Brozem Titem. Porážka fašistů vedla v roce 1945 k vyhlášení Federativní lidové republiky Jugoslávie, zahrnující opět i Chorvatsko.
Po čtyřech desítkách let umírněného socialismu začal ve druhé polovině 80. let rozklad jugoslávské federace. Když Chorvatsko vyhlásilo 25. června 1991 nezávislost a suverenitu, vypukl ozbrojený konflikt s krajinskými Srby. Ještě do konce téhož roku Srbové vojensky napadli a obsadili více než třetinu chorvatského území.
Samostatné Chorvatsko
Republika Srbská Krajina (RSK), která byla Srby na chorvatském území vyhlášena, však neměla dlouhého trvání. Samostatnost Chorvatska byla mezinárodně uznána v roce 1992 a o tři roky později vyvrcholila vlastenecká válka, jak sami Chorvaté boj proti Srbům označují, operací Bouře (Oluja), během níž byla RSK zlikvidována.
Symbolickým zakončením chorvatského znovuobrození se stal vstup země do Evropské unie 1. července 2013.
