Zvýšení blahobytu však ani zdaleka nepocítili všichni obyvatelé ostrova. Nově vzniklá dělnická třída byla čím dál více nespokojená se mzdovými podmínkami nastavenými ropnou společností a navíc měla také minimální právo rozhodovat o politickém dění. To v roce 1969 vyústilo ve vzpouru dělníků, kterou musela usměrnit až armáda. Od 70. let se postavení dělnické třídy začalo postupně zlepšovat.
Autonomie Curaçaa
Autonomní status získalo Curaçao 10. října 2010. Stále tvoří součást Nizozemského království, není ale součástí Evropské unie. Nijak se neřídí unijním právem, není zde ani zavedeno euro, na druhou stranu funguje široká dohoda o spolupráci s Evropskou unií.
V oblastech Knip a San Juan se našly pozůstatky keramiky, jejichž stáří spadá přibližně do let 450 až 1500 našeho letopočtu. Vyrobili je pravděpodobně tzv. „Caquetio“, jedni z potomků Arawaků. Jejich kultura byla již poměrně vyspělá, živili se pěstováním manioku, rybolovem, sběrem měkkýšů a lovem drobné zvěře. Též čile obchodovali s indiány z blízkých ostrovů.
Evropská kolonizace Curaçaa
Španělské období
První Evropan, španělský mořeplavec Alonso de Ojeda, připlul na Curaçao 26. července 1499. V té době žilo na ostrově přibližně 2 tisíce původních obyvatel. Většinu z nich Evropané do několika málo let zotročili a převezli na Hispaniolu (dnešní Haiti a Dominikánská republika).
Trvale se Španělé na Curaçau usadili v roce 1527. Na ostrov dovezli nové druhy zvířat, hlavně koně, ovce, kozy, prasata a skot, a mnohé druhy stromů a rostlin.
Převzetí ostrova Nizozemci
Díky své strategické poloze a možnosti využívat k obchodování přírodní přístav se Curaçao stalo velmi žádaným územím. Na atraktivitě získalo také díky výrobě soli (zejména pro uchování ryb) a všestrannému využití černého dřeva.
Nizozemcům se podařilo obsadit ostrov v roce 1634. Začali s pěstováním komerčních plodin – indiga, bavlny, tabáku a cukrové třtiny, což vedlo k masivnímu přílivu otroků.
Obchod s otroky a svobodný přístav
V 17. a 18. století Curaçao profitovalo zejména z obchodu s africkými otroky. V roce 1674 byl vybudován svobodný přístav, což Curaçau pomohlo upevnit klíčové postavení v mezinárodní obchodní síti.
Avšak tlak ze strany Anglie a Francie vyústil v roce 1713 ke vpádu Francouzů, což mělo pro ostrov fatální následky. Již nikdy se z nich nevzpamatoval a ztratil tak nadobro výsadní postavení v karibské oblasti.
Nizozemská kolonie
V roce 1791 se Curaçao stalo oficiální nizozemskou kolonií. O 4 roky později však museli Nizozemci čelit povstání otroků a brzy (1800) také útoku Britů. Těm se nakonec podařilo ostrov zabrat, udrželi ho ale pouhé tři roky. Následovaly další pokusy se střídavým úspěchem, než se ostrov definitivně vrátil Nizozemcům za podmínek Pařížské smlouvy.
Moderní historie Curaçaa
Otroctví, jehož dějiny na ostrově shrnuje muzeum Kurá Hulanda, bylo na Curaçau zrušeno v roce 1863. To vedlo k vlně migrace na okolní karibské ostrovy, zejména z důvodu možnosti práce na plantážích.
Bývali otroci, kteří zůstali, byli většinou nuceni pracovat u svých bývalých vlastníků jako nájemní farmáři, za což se museli zříkat většiny své sklizně. Tento systém přetrval až do začátku 20. století.
Do roku 1914 představovala pro Curaçao stěžejní odvětví obchod, zemědělství a rybolov. To se rychle změnilo s výstavbou ropné rafinérie po nalezení rozsáhlých zásob ropy ve Venezuele. 40. a 50. léta se nesla ve znamení modernizace a ekonomické prosperity. Důležité milníky z dějin ostrova představuje Curaçao Museum.
Stručné okénko do pestré historie Curaçaa
Prvními stálými obyvateli Curaçaa byli američtí Indiáni z kmene Arawaků. Na ostrov připluli z jižní části kontinentu v průběhu druhého tisíciletí před naším letopočtem, tedy stovky let před příchodem prvních Evropanů.
Prehistorické období Curaçaa
Nejstarší nálezy se datují do období cca 2900 až 2300 let před naším letopočtem. Pozůstatky lidských hrobů byly objeveny v Sint Michielsberg a pocházejí z období 2000 až 1600 let před naším letopočtem.
